Konec

30. listopadu 2016 v 6:35 | Medard |  O mně / nás
Zatím jsme se nerozešli, ale přijde to.

Máme se s Františkem dobře a máme se rádi. Myslím, že víc, než kdy dřív. Když s někým bydlíte šest let a máte ho rádi, stane se pro vás rodinou. A pak může klidně odejít za někým cizím, ale pro vás už napořád rodinou zůstane. Jako třeba sourozenec, kterého nemáte moc rádi, ale pořád je to člen vaší rodiny.
 

287. týden

22. listopadu 2016 v 5:15 | Medard |  Pamatováček
Po návratu z práce jsme se s Františkem sešli v obýváku, abychom se navzájem pozdravili a povyprávěli si, jak jsme se měli. Seděl jsem v křesle objímaje vlastní kolena, František se rozvalil na gauči.

"Je to jeden z těch, co pracují na té univerzitě, jak mě jednou začali všichni sledovat na Facebooku a od tý doby se mě držej. Tak takovej ten, co o mně kdysi řekl, že jsem 'moc pěkná buznička'..."
František jen pokývne hlavou, že ví.
"Co? Nebudeš se rozčilovat?"
"Jo, neměl by ti nikdo jiný lichotit," řekne František úplně v klidu.
"Jak to myslíš, lichotit? Pěkná buznička? To je podle tebe lichotka?!" rozhodím znepokojeně ruce, abych otázku zdůraznil.
"No tak, prdelko..."
"! ! ! ! !"

Tato událost silně otřásla mým pocitem rovnocenosti :D Zůstal jsem stát jako opařený. František se na mě jen blahosklonně usmál, obešel mě a šel vařit. Já po minutě celý zrudnul a ten den už jsem nebyl schopen přímého očního kontaktu.

---

276. týden

12. září 2016 v 18:04 | Medard
František volnočasově hraje World of Tanks. Občas hraje i jiné hry, to se chodím dívat, jak hraje, protože mě baví sledovat, jak se ve kterém příběhu zachová. Když ale hraje WoT, já za ním přijdu do pokoje a čekám, až dohraje kolo, abych mu něco řekl nebo se ho na něco zeptal, do pár vteřin mu tank zničí. Stává se to pravidelně. Přijdu - umře.

Zastavil jsem se mezi dveřmi, abych ho nerozptyloval. Stejně ho hned rozstříleli. Tázavě se ke mně otočil.

"Přináším zkázu a smrt..." řekl jsem temným hlasem.

František se široce usmál a nastavil mi náruč k obejmutí.

---

Poté, co mě František zachraňoval v obchodě, jsme se vraceli domů. Já nesl jen dva balíčky müsli, v každé ruce jeden. Protože ty balíčky jsou velké a mé ruce malé, držel jsem je přitisknuté k tělu.

František si toho všiml.
"A teď jsi úplně bezbrannej," rozzářily se mu oči, jeden prst z každé ruky mi přiložil k jednomu nipplíku a zůstal tak.


Lépe se mi to ilustrovat nepovedlo :D František u toho měl odvařenější výraz.
Ilustruju to lépe později a hodím na FB.

---

František se uprostřed mého vyprávění začne zničehonic smát.
"Proč se směješ? Ještě jsem nedošel k pointě," ptám se překvapeně.
"Ale, jen jsem si představil, jak tam stojí mezi všema takovej malinkej drsnej Medard a pobavilo mě to," směje se dál.
"Já nejsem malej - mám průměrnou výšku -"
František se nepřestává smát.
"Jsem dokonce vyšší než hodně chlapů, když jedu tramvají!" začíná mě to už dožírat.
"A není to proto, že seděj?"

... :D (Vážně nejsem malej.)

Další články


Kam dál

Reklama