! Jména na blogu jsou zaměněna za přezdívky, kterými si ve skutečnosti neříkáme.

Masážní studio U Hikiho

29. března 2014 v 12:35 | Hikaru |  O mně / nás
Mám svůj vlastní pokojíček, který je zároveň mojí pracovnou. Mám tu i postel, někdy totiž pracuju dlouho do noci, a když jdu spát kolem šesté ráno, je lepší si lehnout tady. Kdybych chodil spát kolem šesté k Francimu, jednak by ho probudilo možné zavrzání parket a taky by on probudil mě o dvě hodiny později vstávajíc do práce. Mám tedy plně vybavený pokojíček se skříněmi, postelí, psacím stolem, počítačem, křeslem, obří obrazovkou... ale když je Franci doma, stejně raději trávím většinu času u něj. Naštěstí pracovat můžu i na MacBooku - a s tím mi nic nebrání sedět mu u nohou a psát kód, když on dělá něco jiného.


Čas od času jsem ale nucen z technických důvodů (win) pracovat u sebe, a to pak občas přijde Franci za mnou... Jen tak si nakráčí do mého pokoje, sedne si za mě na moji postel, zapálí si cigaretu a dívá se, jak pracuju. Pak chce, abych vstal od počítače a žádá si moji pozornost. Řekne si o masáž. Všechno ostatní si vezme sám.. a po tom všem mi ještě vypije pití (:D) a odejde zase k sobě.
Protože jsem se vždycky po takové jeho návštěvě styděl a připadal si jako nějaký provozovatel masážního studia, rozhodl jsem se, že mu to udělám těžší a na dveře si vylepil cedulku s nápisem:

CENÍK SLUŽEB:
masáž - 1 mléčná horalka
tantra masáž - 3 mléčné horalky

Upřímně mě překvapilo, když poprvé otevřel dveře, položil přede mě tři horalky a zvolil si bez prodlevy nabídku č.2... A taky jsem se cítil vlastně i o dost hůř, protože teď už to bylo masážní studio doopravdy. Po čase jsem si nicméně na jeho příchody zvykl, i když stydím se pořád, a jako dobré vnímám to, že alespoň hned na začátku podle počtu horalek dopředu vím, kam až to zajde. Nutno taky podotknout, že ode dne vystavení ceníku (už je to pár měsíců) vždycky ty horalky byly tři nebo rovnou čtyři...

Pár týdnů jsem teď trávil čas ve svém pokoji, jen když nebyl Franci doma, takže masážní studio nikdo neprovozoval. Do včerejška.

Sedím tak u počítače a otevřou se dveře. Franci v ruce třímá dvě mléčné horalky a dál stojí ve dveřích, čte si Ceník.
"Zatraceně... Zapomněl jsem, že jsou potřeba tři..." prohlédne si mě a bez pozvání vstoupí dál. "Budu muset dostat množstevní slevu."
Cože? říkám si v duchu. Jak sebevědomě to řekl... Vůbec se nad ničím nepozastavil, prostě mi oznámil, že bude MUSET dostat množstevní slevu. Ale nervózně jsem mlčel a dál stydlivě koukal do monitoru.
"Teď by ses měl zeptat, kde je nás víc, když chci množstevní slevu."
"Já to pochopil tak, že chceš množstevní slevu, jako že sem chodíš často - ale tu bych ti stejně nemohl dát, protože zas tak často sem nechodíš..."
"Když já rád využívám ten eskort až ke mně do pokoje..."
"Cože? O tom nic nevím, to u nás neděláme..." stydlivě jsem všechno popíral.
"Ne? A to já myslel, že-"
"Ne, ti nebyli od nás," rozhodl jsem, když už se mi výrazně červenaly tváře.
"Aha. Tak můžu být jen oblíbený zákazník," dřepl si k zásuvce a zapojil má blikací vánoční světýlka, co mám připevněná k oknu.
Ožil jsem, vylekaně se otočil a kousl do opěradla křesla, na kterém jsem seděl.
"Co to děláš?"
"Tobě to vadí?"
"Obyčejně ne, ale tady nejsme ve Vegas, tohle je seriózní salón!" vykřikl jsem úzkostlivě.
Franci se zasmál. Později mi došlo, že asi tomu, jak beru své masážní studio vážně. Jako dítě, které před domem prodává limonádu a cítí se jako podnikatel. Ale světýlka nechal svítit a vyzval mě, ať jdu za ním. A tak jsem si odložil své dvě horalky a šel...

Když odešel, zůstal jsem ležet na posteli a snažil se popadnout dech. Zkontroloval jsem, jestli mám pod polštářem stále své horalky. Byly tam.

Později večer při vaření jsme vybírali film, na který se spolu budeme dívat, vyráběli spolu strouhanku, on připravil řízky, já krájel brambůrky. V jednom okamžiku jsem dřepěl na židličce u MacBooku a četl krátkou recenzi na jeden z filmů, o kterém jsme se bavili. Franci k tomu taky řekl pár slov a v tom jsem si za ním něčeho všiml. Vytahoval zrovna nějaké suroviny z lednice a ve dvířkách za ním byly...
"Co?!" vyskočil jsem ze židle. "Tys... Panebože!"
Otevřel jsem znovu ledničku a z vrchní přihrádky vytáhl dvě schované horalky.
"Tys mi dal dvě horalky, že prý víc nemáš, a přitom tady byly celou dobu čtyři! A vím, že byly tady všechny pohromadě, včera jsem je zahlédl, už si vzpomínám!"
Na Francim šlo poznat, že je trochu zklamaný, že jsem jeho plán prohlédl, ale hned se přiznal: "Dobře... Chtěl jsem mít ještě dvě na příště, než budu muset do obchodu..." A nakonec ani tak zklamaný nebyl, protože si uvědomil, že s tím stejně nemůžu nic dělat :D

A tato příhoda mě přiměla začít uvažovat o zavedení předplatného a o koupi jarmulky pro Franciho.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JP Joina JP Joina | Web | 29. března 2014 v 19:07 | Reagovat

Tak fajn, převleču se za chlapce, donesu tatranky a máš o práci postaráno. Zřejmě to přítelovi nevadí. Já bych něco na své známé taky mohla vyzkoušet. chceš na počítač zaplať :)...

2 R R | 30. března 2014 v 1:46 | Reagovat

Já...Já se přiznám.. Ani po přečtení si nejsem jistá, jestli jde opravdu jen o masáž nebo o něco víc... Ale ani to vědět nechci, ne že by mi to připadalo nechutný, to né, jen... Já si ráda věci domeýšlim podle svého :D

3 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 30. března 2014 v 12:06 | Reagovat

ceník je luxusní :D že bych to taky vyzkoušela :D

4 H... H... | 30. března 2014 v 13:34 | Reagovat

František na to jde od lesa. A šidit se sem tam musí (i Medarda). :D
Hm, předplatné služby. A možná bys mohl žádat příplatky za světýlka a (až zavedeš) donášku. :D

5 Sebastian Sebastian | E-mail | 4. dubna 2014 v 7:56 | Reagovat

Jarmulka na závěr mě málem přiměla přidusit se kafem... :-)
Gratuluju ke skvělému vyjadřovacímu daru - báječně se to čte...
A víš co? Je mi to takové blízké :-)Jsem rád, že si teď, po objevení tvé planety, můžu číst něco, co mi připraví vylepšení dne blízkého druhu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama