! Jména na blogu jsou zaměněna za přezdívky, kterými si ve skutečnosti neříkáme.

Sám doma

29. července 2017 v 13:31 | Hikaru |  Deníček
Franci odjel s kamarády na týden na vodu. Jel Honza, Roman, Tomáš a jeho přítelkyně. Možná ještě někdo, koho si nepamatuju. Měl jsem původně jet taky, ale 1. nebaví mě trávit s nimi tak moc dlouhý čas, protože se baví, jen když pijí alkohol a mluví hodně sprostých věcí o holkách; 2. potřebuju vydělávat peníze na svůj dům; 3. bolí mě kolínka a kotníčky. A taky mi utáhli rovnátka. Mám to prostě těžký.


Franci se mnou chtěl zůstat doma, ale já jsem rád, že je pryč a že bude pryč až do středy. To mám ještě pět dní klidu. Není tu ani spolubydlící, bydlíme teď s jednou slečnou, které pronajímám svůj předchozí pokojíček a sám bydlím v obýváku. Potřebuju totiž ty peníze na dům. Je to tu teď super. Nikdo mi nenadává. Nikdo na mě není hnusný. Nikdo po mně nic nechce. Nikdo mi tu nedělá bordel. A nemusím kvůli nikomu v jednu hodinu odpoledne chodit po špičkách, protože tu nikdo nespí. A zároveň mě nikdo v noci nebudí skajpováním, chozením do kuchyně a tak.

Není to tak, jak to zní. Žijeme si tu poklidně, v harmonii a se spolubydlící se potkám tak jednou týdně na chodbě a občas v práci. Jen je Franci poslední dobou nějaký podrážděný, takže mi vyčte i tu největší pitomost takovým stylem, jako bych potopil Titanic. Koupil jsem mu i Star Trek vulkánský parfém, ale nepomohlo to. Vulkánem se asi člověk musí narodit. Ale možná to není jeho chyba, možná je to mnou. Těžko říct, trochu to ignoruju a čekám, až to přejde. Protože jsem Yoda. A že ostatní v tomhle bytě vnímají úklid jen jako "umýt nádobí a vysát podlahu" jsem si taky zvykl a všechny ty práce navíc (vytírání, utírání prachu, mytí dlaždiček, čištění záchodu, umyvadla, lednice, vynesení košů, umytí košů atp.) dělám sám. Přišlo by mi divné učit dospělé lidi uklízet. A oni to nejspíš i umí, jen se jim nechce to dělat nebo tak něco. A mně se zase nechce bydlet v neuklizeném bytě, toho jsem si užil dost v letech př.Fr.

Přes to všechno, že jsem tu dočasnou samotu tedy vřele uvítal, mi je, jako by mi prohnali hlavou kulku. Moc to nechápu. Těšil jsem se na svou chvíli ticha, klidu a čistoty. Mám tu i seznam věcí, co chci stihnout. Ale od chvíle, co je Franci pryč, jsem nic z toho neudělal. Jen ležím, jím a včera jsem se bezprostředně po jeho odjezdu dokonce přejedl čokoládkami a poblinkal. Možná, že mám pořád tu závislou poruchu osobnosti, o které jsem myslel, že už ji dávno nemám, protože jsem přece tak rozumný a schopný. Ale teď jsem sám a já bych nejraději šel a donesl si další tác čokoládek.


Ale Franci odjel teprve včera večer, já to zvládnu. Zvednu se, uklidím si krásně byt, vyčistím Bublince fontánku, a pak pojedu do Sconto nábytku sednout si na všechny jejich gauče a nějaký vyberu. A možná ho rovnou i koupím! ...Ne, to asi ne, to by byl Franci naštvaný, že ho nemohl vybrat se mnou. Jenže jemu se nikdy do nábytku nechce, protože je to daleko. V Olympii jsme byli snad jen dvakrát za těch sedm let, co spolu bydlíme. Na druhou stranu, co když ho budu financovat jen já? Peníze mám a viděl jsem gauč s proužkem led osvětlení, ten by miloval! ...Ne, byl by stejně naštvaný a najednou by tvrdil, že by takový vůbec nechtěl, i když všichni víme, že jo.

Bože, proč musím být pořád tak ohleduplný, když ostatní vůči mně nejsou ohleduplní vůbec?? Jde poznat, že jsem prostřední dítě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama