! Jména na blogu jsou zaměněna za přezdívky, kterými si ve skutečnosti neříkáme.

Sám doma 5

15. srpna 2017 v 17:21 | Hikaru |  Deníček
Seděl jsem na chodbě na zemi před dveřmi a čekal. Franci se měl do hodiny objevit. Nechtěl jsem, aby mě zase Bublina předběhla. Ta kočka vždycky pozná Franciho už od výtahu a je u dveří dřív než já. Nerozeznám totiž, kdy jde na chodbu vítat Franciho a kdy se tam jde jen tak vyvalovat, protože má ráda průvan pod dveřmi.


Nebyl jsem už doma sám, protože byl pracovní den, středa, a v bytě byla taky spolubydlící. Ale my se téměř nevídáme, její pokoj je neprůchozí a nevaří často, takže nebývá ani v kuchyni. Jak jsem tak ale seděl na té chodbě, procházela zrovna okolo a zastavila se nade mnou. Pobaveně si mě prohlédla a řekla, že jde vidět, že už se nemůžu dočkat. Nevěděl jsem, co odpovědět a cítil se před ní trochu nesvůj. Mám totiž pocit, že se mě za každou cenu snaží v čemkoliv shodit. Já jí například každou chvíli něco chválím, že má něco pěkný, a ona zase vyhledává, co mám špatně a blbý. Myslím, že má jen nízké sebevědomí a špatně nese, že jsem v mnoha ohledech úspěšnější, a tak se snaží nade mě alespoň takhle povyšovat, aby se necítila tak zle. Takže jí to zase tolik nezazlívám.
Jen se trochu začervenal a řekl, že Franci každou chvíli dorazí. Ona ještě okomentovala, že vypadám trochu jako nedočkavý pejsek - asi proto, že jsem u toho sezení v tureckém sedu nedočkavě klepal koleny - a pak šla zase k sobě.

Seděl jsem tam tak dvacet minut a celý ten čas jen zíral na dveře. Pak někdo z druhé strany vsunul do dveří klíč, otočíl jím v zámku a dveře otevřel. Franci s obrovskou krosnou na zádech stanul na zápraží. Zůstal jsem jen sedět a usmíval se jako sluníčko. Chtěl jsem být takhle šťastný už navždycky. Franci otočil hlavu ke kuchyni, k obýváku, pak si všiml, že sedím hned před ním na zemi, opětoval mi úsměv a něžně mě pozdravil. Spěšně ze sebe shodil batoh, pomohl mi vstát a pevně mě obejmul.

Držel mě v náruči dlouho a když mě pustil, hladil mě po tvářích a po těch jeho tiše tekly slzy.

"Už nikdy nikde nechci být bez tebe," zašeptal.

Vzpomněl jsem si, jak se mě spolubydlící poťouchle ptala, jestli vůbec někdy jezdíme na společné dovolené. Bydlí tady totiž půl roku, kdy nás tak jednou do týdne potká v kuchyni nebo na chodbě, a asi nabyla dojmu, že jsme hrozný pár, protože Franciho jsem nechal jet na dovolenou beze mě a asi dva měsíce předtím jsem s ním nešel na jeho školní sraz. Protože společnou dovolenou máme letos naplánovanou až na září a nemám v práci už tolik dní volna, a o školních srazech zastávám názor, že by se na ně drahé polovičky vodit neměly - a taky to tam nikdo neudělal.

Obejmul jsem ho znovu.

"To jsem ale máčka, co?" šeptal v pláči dál. "Byl jsem jen pět dní pryč, ale já jsem tak strašně rád, že jsem zase s tebou..."

Došel si pro kapesník a vysmrkal se.

"Já... jsem taky rád, že tě vidím..." usmál jsem se nesměle a hned toho zalitoval, protože mi bylo hloupé se usmívat, zatímco on si stírá slzy. Ale naopak ho ten úsměv rozněžnil ještě víc, že mě musel znovu obejmout a tisknout k sobě, jako by si mě chtěl skrýt jen pro sebe.


Později mi vyprávěl, jak se měl. Že si na té dovolené uvědomil, jak moc jsem hodný a pokorný a jak moc si váží toho, že jsme pořád spolu. Ocenil mou loajalitu, střídmost, úsilí a trpělivost. A když uviděl ty nové kohoutky a nechal si vyprávět, jak k tomu došlo a odvyprávěl jsem i tu část, kdy jsem si myslel, že mě ten instalatér okradl, načež jsem si druhý den uvědomil, že kromě kohoutků máme nové také všechny ty spojovací hadičky, těsnění, jednu celou trubku a sprchu, takže jsem nakonec nemusel volat ČOI a předávat jim důkazní materiál v podobě nahraného rozhovoru domluvy s instalatérem, dmul se pýchou. Myslím, že dokonce víc, než kdyby to bývalo proběhlo bez problémů. Protože takhle viděl, že nejen že jsem zařídil nové kohoutky, ale také jsem od začátku shromažďoval materiály pro případný spor.

A trvalo jen sedm let, než na tohle všechno přišel :D
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 12:28 | Reagovat

Pět hvězdiček.
Mimo jiné i za šťastný konec :-)

2 Eliss Eliss | Web | 21. srpna 2017 v 12:31 | Reagovat

To je tak krásné když se dva mají rádi ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama