! Jména na blogu jsou zaměněna za přezdívky, kterými si ve skutečnosti neříkáme.

333. týden

9. října 2017 v 18:05 | Hikaru |  Pamatováček
Stojíme s Francim mezi futry dveří jeho pokoje a povídáme si. Máme na sobě pyžama. On svůj overal Supermana a já overal Stitche (Batman je v pračce). Protože jsem o hlavu menší, rychle si všimnu Franciho ne úplně doplého zipu, díky kterému vidím jeho mírně zarostlý hrudník. Trochu zčervenám a zip mu dopnu až ke krku, protože mě to rozptyluje. Franci to jen pobaveně sleduje, pak se zaměří na mě a protože Stitch má místo zipu knoflíčky, zápolí s tím horním, aby ho zapnul.


"Tak, teď jsme na tom stejně."
"Nejsme, u mě to nebylo vůbec sprostý."
Zasmál se. "Jakto?"
"Já na hrudníku nic nemám."
"To nevadí, někomu to může přijít sprostý i tak."
"To asi těžko. Když tam nic nemám, tak není nic, čím by to mohlo být sprostý."
"Ale je."
"A co?"
Franci bezhlasně cosi slabikuje.
Neumím odezírat, takže se zeptám: "Co?"
Franci slabikuje tiše znovu: "Pe-do-fi-li-e..."


---


"Hm, beta," prohodí Franci do ticha s pohledem upřeným na display telefonu.
Protože nevím, o čem mluví, ale chci se zapojit do konverzace, prohodím: "Alfa."
"Gama," pokračuje Franci.
"Omega."
"Delta."
"Zeta."
"Ró."
"Pí."
"... Fí."
"Fí..? To existuje?"
"Já nevím, já jsem to jen zkusil..."

:D Ale ano, fí vážně existuje.


---


"Tadada ta ta táá, tadada ta ta tááá, ta da da tata táá táá, ta dada ta ta táá... Nesnáším, když tohle děláš!!" volám na Franciho z obýváku, když si uvědomím, že už deset minut dokola zpívám melodii té samé písničky, kterou on lehce zabroukal při příchodu domů.
"Co? Co dělám?"
"Ty si vždycky broukáš nějakou písničku a já se jí pak celý den nemůžu zbavit!"
"Nene, jakou?"
"Teď tadada ta ta táá, tadada ta ta táá, ta da da tata táá táá..."
"Jo tuhle! Tadada ta ta tááá," přidá se Franci vesele.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama